Zapomeňte na 3D tisk, čtvrtá dimenze je již na obzoru!

O 3D tisku se neustále píše v médiích, je to módní termín, modla designu či cíl mnohého výzkumu a vývoje. Výzkumníci v Massachusettském technologickém institutu (MIT) spolu s experty ze společností Stratasys a Autodesk se snaží přijít na to, jak popsat či vytvořit objekty, které se vytisknou na 3D tiskárně, aby posléze samovolně měnily tvar.

Smyslem je, aby se objekty změnily v „chytré“ věci, které se samy složí nebo změní tvar v reakci na změnu prostředí, v němž se nachází. Chytrost v tomto případě nebude spočívat v soustavě chipů, sensorů a minimotorů, které danou věc ovládají, ale jednoduše v geometrické struktuře.

Když se k tomu přidá vynález Stratasysu – materiál pro 3D tisk, který dokáže ve vodě zvětšit svůj objem o 150 procent – je cesta pokroku otevřená. Co danou věc dostane do 4D, je právě precizní geometrický kód, který sdělí, jak se mají úhly a rozměry daného předmětu změnit, pokud se dostanou do styku s vodou, jiným pohybem nebo teplotou.

Zjednodušeně řečeno, kód přesně nastaví směr, počet a úhly, na základě nichž se materiál ohne, zkřiví nebo natočí. Typickým příkladem praktického využití mohou být trubky, které se rozšíří nebo zúží a upraví tak pohyb vody. Běžecká obuv, která mění tvar a funkčnost na základě aktuálních podmínek terénu a počasí.

Se samovolnou změnou tvarů objektů již pracují nanotechnologie. Nejde tedy o nic nového. Mnohem větší výzvou však je přesunout čtvrtou dimenzi do větších měřítek ve tradičních odvětvích průmyslu. Tam najdou tyto inteligentní materiály nekonečné využití v extrémních, životu nebezpečných, podmínkách, kde je klasický přístup komplikovaný nebo velmi nákladný.

Jak říkají odborníci z MIT: „Cílem je vytvořit skutečnou materiálovou robotiku, či spíše roboty bez robotů!“

 

Zdroj:MIT, The Assembly Lab, The Smithsonian